Každá kniha nutně potřebuje své recenze.
To se samozřejmě nevyhlo ani té mé a já se tak o ně mohu s Vámi podělit.
Potěšilo mě, že se prozatím sešly takové, ze kterých mohu mít upřímnou radost.
Více recenzí a informací na serveru databazeknih.cz...
Vzpomínám si na film s Hugh Jackamanem, ve kterém se jeho postava měnila ve vlkodlaka. Už je to moc let, abych si pamatovala detaily a on ten film taky nebyl zase tak dobrý, ale vzpomínám si, že jsem z díla měla celkem optimisticky pocit a byla to legrace. Upíři, vlkodlaci, Marek Vašut a jiné potvory. Vtipy a sranda a nic moc hrozného.
Pak přišly Hrůzy v Michiganu od autora Pavla Bartáčka a zasuté vzpomínky rozsekaly na hadry. Ovšem k pochopení, jak se to stalo, je nutné si o knize říct něco blíže.
V úvodu se nacházíme v roce 1882 na území dnešního Michiganu, tehdy městečko Allbrought. Je právě listopad a hodný muž Edward jde koupit pro svou rodinu, žijící na statku poblíž, nějaké nezbytnosti. Pohovoří s přítelem Flintem a náhodou i se svým bratrem Scottem, který má opět starosti. Tentokrát se mu nezaběhla žena, ale přiběhl zřejmě medvěd a Scott má se stále se snižujícími stavy dobytka větší a větší obavy. Ed nabídne pomoc a tím se spustí první kamínek do budoucí laviny špatných rozhodnutí, která už se chvíli vrší.
Město i jeho okolí už totiž nějakou dobu obchází přízrak démona. Roztrhaní lovci, neúspěšné výpravy k zabití něčeho a celkově blbá nálada. Do toho všeho vyrazí Ed na pomoc svému bratru, aniž by tušil, jak osudové toto rozhodnutí bude nejen pro něj, ale i pro všechny obyvatele městečka.
Stačí totiž jen málo k tomu, aby se otevřely brány pekelné a vyslaly dalšího svého zástupce. A pak již nemá šanci zůstat kámen na kameni, ani hlava na krku.
Nikomu.
Kniha je to dobrá a rozhodně není dobrá na podpal v krbu, naopak. Je za ní vidět poctivá práce autora a jednotlivé pasáže jsou napsané natolik sugestivně, že čtenář snadno podlehne pocitu, že stojí jednotlivým postavám po boku a prožívá okamžiky hrůzy i prchavého štěstí s nimi. Když pominu úvodní patos Edovy rodiny, která má navodit atmosféru idylické rodinky sedící kolem krbu a svorně se milující, tuto část doporučuji si užít, je už další pokračování čistá řezničina. Když se totiž na scéně objeví ústřední monstrum, začne létat všechno kolem.
Myšlenky, střely, ruce, nohy, střeva a často i hlavy. Ty ovšem tvor nedává dohromady, ale hází do dálky. Což je alfa i omega knihy. A její vrchol i pád.
Jednotlivé pasáže jsou totiž napsané natolik dobře, že čtenář při začtení má skutečně šanci prožít všechno s postavami a to se všemi. V příběhu totiž není ušetřen absolutně nikdo včetně psů, koní a ano, dokonce i koťat. Všichni jsou roztrháni a utýráni, zákon silnějšího neušetří nikoho. Pokud tedy tyto scény plné střev, krve, detailně popsané bolesti a beznaděje čtenáři nevadí či dokonce vyhovují, tak vítejte. Našli jste knihu tak akorát pro sebe. Pokud vám ovšem uvedené dělá zle nebo potoky krve a vnitřností v knize nepotřebujete, jděte jinam. Ústřední linka příběhu totiž není složitá a právě toto ji charakterizuje nejlépe.
Hrdinové knihy po dalším setkání s monstrem někam putují a tvor je jim stále fanaticky v patách ze všech svých vnitřních důvodů. Sem tam se potkají a tak stále dále děj graduje. Příběh sám však stojí na něčem jiném.
Na krvi a popisech soubojů i bojů. Na vymýšlení taktiky zoufalých a vysílených lidí, kteří postupně přicházejí o všechno a i tak musí stále jít dál bez jakékoliv vyhlídky na úspěch. Na monstru samotném, jeho životním cyklu, myšlenkových pochodech, putování divočinou i na jeho motivaci se stále vrhat do bojů i soubojů. Čímž se cyklem vracíme zpět. Čtení to sice není dějově složité, ale pro citlivější povahy skutečně není.
Příběh je psán z pohledu třetí osoby vypravěče a sleduje jak osudy nešťastného města, tak několika lidí, kteří měli tu smůlu a zkřížili cestu tvoru ze samotných pekel. Projdete neuvěřitelnou cestu za vykoupením s žádostí o spásu a dostanete obři dávku bolesti lidské i zvířecí. Některé popisy jsou tak výborné, že si je vybavuji stále a stále mi z nich není úplně nejlépe. Ale o tom tento žánr přesně je. Není to romantická četba ani povídání o idylickém chození po lese. Monstra na Divokém západě - zde těžko budete hledat romantické držení se za ruce - na druhou stranu je nutno dodat, že autor zajímavě vymyšlenými postavami celkem plýtvá. Zde nelze nevzpomenout na proklínaného George R. R. Martina a jeho umírací hitparádu. Podobnost zde nalézt lze.
Pokud se tedy nebojíte vydat se do rozlehlých lesů, vidět pozůstatky nerovných soubojů a některých z nich se i zúčastnit, neváhejte se vydat do městečka Allbrought a přiblížit se monstru. Ale pozor.
Ono o vás už ví.
(konec recenze)
Nic pro slabé povahy a lidi, kterým se dělá zle při pohledu na krev nebo nějakou tu utrženou končetinu. Pavel ve své prvotině popustil uzdu své fantazii a smečce podivných tvorů, přeměněných lidí. Příběh, situovaný do mrazivé zimy přelomu let 1882 a 1883 v severním Michiganu, odsýpá pekelnou rychlostí a řítí se k dramatickému finále, kterého se ale dožije jen málokterá postava…
(konec recenze)
Taky milujete filmy s vlkodlaky? Jestli jste v poslední době viděli třeba film The Cursed, přidejte si na tematický seznam Hrůzy v Michiganu, knihu tuzemského autora Pavla Bartáčka. A pokud máte rádi akční jízdu, tady si řádění vlkodlaka užijete o to víc. Přímo dosyta!
Akce je v ní přehršel, přiznávám, že létajících hlav ve vzduchu a opravdu dlouhých a navazujících bojů nejsem úplně fanda (těch hlav tedy asi trochu jo), Bartáček mezi nimi naštěstí hezky pracuje s dobovou atmosférou severoamerického devatenáctého století a s vlkodlačím mýtem. Vhled do mysli pronásledovaného tvora, decimujícího jednu výpravu za druhou, je vítaným osvěžením jindy krvavé rubanice, kdy vzduchem létají končetiny a cáká krev na všechny strany.
Na druhou stranu je třeba uznat, že akce není bezhlavá, i když autor krvelačnému tvorovi předhazuje skupinku za skupinkou, jsou fighty propracované, byť pro čtenáře neholdující permanentní akci mohou být i tak repetitivní. Postavy jsou zde víceméně předurčeny k záhubě a nečekejte tedy zásadní prokreslení charakterů, či rozvíjení vtahů mezi nimi.
egativa, která jsem vyjmenoval, však nelze brát za zásadní minus, neboť tak nějak k textu tohoto ražení patří. Za mě je Hrůza v Michiganu žánrovka jak vyšitá, se všemi klady a zápory a pokud máte rádi tenhle typ akčních hororů, rozhodně nešlápnete vedle. Užil jsem si ji, byť preferuju lehce sofistikovanější kousky.
(konec recenze)
Děkuji nakladatelství Golden Dog za možnost získat knihu i s podpisem autora.
Příběh se odehrává v zimě na přelomu roku 1882 a 1883. Co to bylo za pekelnou stvůru,která pokousala a těžce zranila Eda,který bránil svou rodinu?Byl to medvěd?
Napůl medvěd-napůl vlk? Čtenář,narozdíl od obyvatel městečka, už z obálky knihy ví,že to byl vlkodlak.A také víme co se stane s člověkem, který je vlkodlakem pokousán.Takže rodinná idylka,která nám je ze začátku knihy představena velice rychle bere za své a začíná čistá řezničina. Příběh, kde za oběť padnou muži, ženy,děti i domácí mazlíčci.Všichni jsou bez rozdílu roztrháni a utýráni v detailně popsané bolesti a beznaději.Končetiny,vnitřnosti a dokonce i hlavy zde lítají na všechny světové strany.Některé pasáže zde byly opravdu dost drsné,spisovatel se tu pěkně vyřádil a nebral si servítky.Líbilo se mi jak autor popisoval vnitřní boj myšlenek krvelačné zrůdy se zbytkem člověka kterým předtím byl.Jak se lidskost vytrácela a vítězil démon ve kterého se proměnil. Monstrum ve kterém zbytky vzpomínek, jež mu ještě zůstávaly,probouzely vztek a činily jeho řádění ještě silnějším.Finále bylo velmi dramatické a úplně křičí po pokračování.
Takže Pavle máte můj obdiv a budu se těšit na váš další počin.
Uděleno plných *****
(konec recenze)
Děkujeme autorovi za zaslání e-knihy.
Jako první musím vyzdvihnout úžasnou atmosféru. Děj knihy se odehrává v roce 1882 v dnešním Michiganu v malém městě Allbrought a jeho přilehlém okolí. Autor mě svým popisem a stylem psaní dokonale naladil na mrazivou atmosféru, která je naprosto klíčová pro tento příběh. Při četbě knihy jsem si představoval, jak kráčím zasněženým hustým lesem. Při každém kroku slyším, jak křupe sníh a já se do něho ponořuj a zase vynořuji. Slyším svůj hluboký dech a každé zapraskání větvičky. Tento úžasný divoký les ale skrývá tajemné prokletí, které známe maximálně tak ze starých legend. Bohužel, zde v Allbrought tato legenda ožívá a přemění sněhově bílou pokrývku v rudou záplavu smrti, bahna a boje o holé přežití…
Děj knihy je přímočarý a zdařile nás provádí tímto hrůzným příběhem. Mě se autorův styl líbí a jeho pohodový leč trochu ponurý začátek mě bavil. Nic není ale tak, jak se zda, jelikož je tato pohoda vystřídána během pár stran bojem o holý život, jenž mě naprosto odrovnal a myslím, že lidé se slabší povahou by to donutilo knihu zavřít úplně. Mě ale velmi nešťastný a krvavý příběh Eda a jeho rodiny nalákal natolik, že jsem nemohl přestat číst. Příběh není jen o boji a lovu, je o surovosti, zvířecích pudech a zbytcích lidskosti, které se snaží neprohrát už předem rozhodnutý souboj, jelikož příroda je mocnější než kdokoliv z nás.
Závěrem – Jedná se o brutální horor, ve kterém nic nezůstane dlouho na živu a má dechberoucí mrazivou atmosféru, která čtenáře vtáhne do děje takovým způsobem, že příběh na čtenáře působí až reálným dějem. Říkal jsem si, jestli se to náhodou někde doopravdy nestalo, fakt dobře napsáno! Není to jen krvavá lázeň, většina postav ať už lidských nebo ne, má svou povahu, svou mysl a každý se chová jinak. Díky tomu na mě i ono zlo působilo realisticky. Určitě by to byl výborný námět na film. Taková kombinace filmů Návratu do Cold Mountain a Vlkodlaka. Knihu doporučuji všem, co mají rádi horory, vlkodlaky a procházky po zasněžených lesích.
Uděleno plných *****
(konec recenze)
Anotace: Na plátně divokého a bravurně vykresleného Michiganu se rýsuje neobyčejný příběh souboje člověka s podivnými mýtickými živly.
Pavel Bartáček líčí temné dobrodružství, které čerpá z útržků historek někdejších lovců a legend starousedlíků i původních indiánů.
Souboj člověka s neznámými silami začíná…
Já jakožto čtenářka, co se vyhýbá českým autorům jako čert kříži, takže toto jsem měla jako výzvu. Než jsem začala číst byla jsem poněkud skeptická, ale pak se můj postoj změnil do údivu, kdy mi každou chvíli z úst vyšlo: "no ty vole."
Jako reálně tohle bylo GENIÁLNÍ!!! Já jako milovnice hororů jsem hodně náročná čtenářka či divačka. A napsat horor o vlkodlacích, které mám ráda, byl krok správným směrem.
A troufnu si říct, že se teď jedná o jednu z mých oblíbených knih (samozřejmě Démonata od Darrena Shana jsou o trošku víš, ale to nevadí).
Čtenář tady dostane pořádnou nálož zvratů, vlkodlaků a gore. Jako to mě dostalo! Gorem autor nešetřil a za mě to bylo dobré rozhodnutí, protože kniha pak má správnou hororovou atmosféru. A navíc, co by to bylo za příběh bez vlkodlaků a litrů krve?
DOPORUČUJI!.
Uděleno plných *****
(konec recenze)
Odjakživa zbožňuju vlkodlaky! Když jsem byla v pubertě, tak bylo upírů a vlkodlaků všude plno. A pak se po nich najednou slehla zem, jak to tak většinou bývá s každým hitem. Když jsem zahlédla, že má tento vlkodlačí horor vycházet, neodolala jsem. Těší mě, že to není žádnej "na oko" horůrek, ale opravdu krvavý horor, kde krev nelítostně teče proudem, končetiny lítají na všechny strany a akcí je to přímo nabité.
Jedná se o prvotinu českého autora, který tuto knihu původně napsal jako povídku pro svého syna. Až při pobytu v nemocnici přišel nápad povídku rozpracovat do celé knihy. Skvělý počin a díky za to!
Celá kniha je zasazena do Michiganu na konci 19. století, které je skvěle popsané. Opravdu jsem i z toho stylu psaní cítila takový ten starý vypravěčský jazyk klasických autorů té doby. Tohle bylo moc dobře zvládnuté a sedlo mi to. Vlkodlaci jsou tu popsáni jako nelítostná vraždící monstra, o kterých vyprávějí staré indiánské legendy. Líbilo se mi, že se autor vyhnul těm starým ohraným klišé spojených s těmito tvory a vymyslel si, řekněme, "svoje pravidla". Originální a v mnoha ohledech i reálně a logicky vysvětlené. Moc se mi líbil podrobný popis proměny na vlkodlaka. Bolest, kterou při tom hrdina v knize prožívá, autor popsal hodně věrohodně a je znát, že se v této části inspiroval svým pobytem v nemocnici, jak sám uvádí. Mnoha věcí a akčních scén je tu popsaných velmi dobře, napínavě a čtenáře to drží u čtení a chce vědět víc...
Další věcí, na kterou se krom postav, děje a atmosféry při čtení vždycky - zejména u začínajících autorů - zaměřuju, jsou dialogy. Dobře napsaný a realistický dialog je dle mého strašně těžké napsat tak, aby za něco stál a něco čtenáři o postavách i ději řekl. Tady jsem některé dialogy doslova hltala, hlavně když šlo o zmiňování detailů o vlčích mužích a jejich proměně. Našla se tu i sem tam místa, která byla pomalejší, kdy čtenář měl příležitost trochu popadnout dech, než přijde další akční jízda a vraždění nevinných.
Když to shrnu, jsem spokojená. Parádní rozjezd plánované trilogie, ale myslím, že by tato kniha mohla klidně fungovat i jako samostatný jeden díl bez pokračování. Líbila se mi atmosféra a hlavně promyšlenost a propletenost osudů všech postav v knize. Parádní krvavý vlkodlačí horor. Těším se na pokračování a na další várku chlupatých vlkodlačích monster, protože těch není nikdy dost!
A málem bych zapomněla! Kniha je plná úžasných ilustrací od Martina Vinše, jehož perokresby dodávají knize šmrnc a chlupatým monstrům život. Krása a pastva pro oči!
Uděleno krásných ****
(konec recenze)