Tento příběh je inspirován několika vyprávěními o podivných a záhadných událostech, jež se odehrály na území dnešního Michiganu na přelomu let 1882 a 1883. Někteří je považují za dobře promyšlené fikce, jiní za výplody chorého mozku. Já osobně jsem po komplexním zvážení všech nově nabytých vědomostí a spojení jednotlivých vyprávění do jednoho celku zcela jiného názoru, a sice že se to vše s největší pravděpodobností skutečně stalo.
Celé to začalo v den, kdy se do mých rukou dostaly zápisky jednoho starého lovce, zapsané úhledným písmem v sešitu, jenž na první pohled působil jako seriózní lovecký deník. Dle vyjadřování, stylu zápisu a vzhledu písma jsem usoudil, že byl tento pisatel a dobrodruh v jedné osobě zdravého rozumu a že si v deníku vykreslené události, které ve mně vyvolaly vnitřní neklid a mnohdy zježily chlupy na celém mém těle, nevymyslel, nýbrž je skutečně prožil.
Lovecký deník, jak jej sám autor nazval, jsem četl několikrát – konkrétně od místa, kdy se poprvé setkal s poustevníkem a jeho synem v jejich lovecké chatě u řeky Black River. Datované texty starého lovce ve mně vyvolaly touhu vydat se do těchto lokací a nasát alespoň trochu z popisované atmosféry. Nebylo pro mne velkým překvapením, že se již udávaná místa na mapách nevyskytují, a tak jsem se vydal na základě doporučení místních znalců terénu a starých pamětníku hledat alespoň známky událostí líčených v deníku.
A skutečně – malé městečko Allbrought, popisované zde jako malé kruhové město, ležící pouze kus od hlavní cesty, jež spojuje jih horního Michiganu s jeho severem, jsem nalezl v troskách na první pohled lehce přehlédnutelných. Ono místo ve mně i po téměř 140 letech od událostí, jimž se budeme věnovat, vyvolávalo nepříjemné pocity a do mysli mi vysílalo hrůzné výjevy. Ano – byl jsem vědomě ovlivněn deníkovými zápisky i vším dalším, co jsem zaslechl. To ale na faktu, že jsem zde byl vnitřně znepokojen a toužil dané místo co nejrychleji opustit, nic neměnilo.
Následně bylo mým záměrem navštívit onu starou loveckou chatu u vodopádů na řece Black River, kde podle deníku vše začalo. Opět jsem, vcelku logicky, nalezl jen zbytky kamenných základů a připomínky kdysi dávno přítomného života. Dunivý, ne příliš velký, ale o to zákeřnější vodopád, ke kterému dnes směřuje příjezdová cesta, je součástí místní vyhlídkové atrakce, kde je dodnes vyprávěn příběh jedné tragické události, podle níž byla řeka přejmenována na Krvavou řeku v Michiganu; příběh stejně tak neuvěřitelný jako fakt, že jsou některé jeho důležité momenty zmíněny nejen v deníku, ale objevovaly se také ve vyprávěních místních starousedlíků.
Po návštěvě území horního Michiganu jsem zatoužil pokusit se jednotlivá vyprávění a deníkové zápisky sjednotit do jednoho příběhu.
Nemohu se ubránit dojmu, že se to, co hodlám vyprávět, v letech 1882 a 1883 skutečně odehrálo a že je toto krátké období jen zlomkem uštípnutým z dlouhé historie, jejíž původ sahá mnohem hlouběji, než si v tento okamžik vůbec dovedu představit.
Vážení čtenáři, dovolte mi oživit příběh, jejž vyprávím ve vší vážnosti. Slibuji, že se pokusím co nejvěrohodněji vystihnout to, o čem se pamětníci cizincům svěřují jen s velkou nevolí.
Dovolte mi seznámit vás s příběhem o vlčích mužích.
(konec prologu)
